Právě jsem sporádalo takovýto bílý, co máme v kostích všichni(prý je to proti rakovině, tak proto) a je to hnuuus. Ble, ještě ted je mi z toho blbě, ale kdybych si měla vybrat mezi rakovinou a minutovou nechutí v puse, hádejte, co si asi vyberu:)?
Koukala jsem na ten pesimistickej příspěvek, i když jich je tady asi víc a pravděpodobně ještě přibudou, ale i přes to všechno život je krásnej, víte? Musíte se jenom pořádně podívat. I když třeba máte ''menčí'' problémy s matikou a nevíte si rady s francouzštinou, je konec prvního trimestru a vysvědčení nestojí za nic, máte v plánu tolik věcí, ale nevíte jestli se vám uskuteční, padáte z jednoho problému do druhýho a rodiče s váma nejsou spokojený.
A co? Dyt je to jedno, trimestr je první a jsme mladí, takže je potřeba života užívat, dokud se nezačnete zadýchávat po 50 metrech běhu(né, že bych se nezadejchala už po 20:D).
Totiž ještě pořád se tak nějak vzpamátovávám z pátku, kdy jsem měla opravdu na mále:). Totiž byla jsem tam zas s těma, za který pořád děkuju, že jsem je potkala a hrozně jsem se těšila, měla jsem spát u E. jejíž mámě je všechno fuk:D a pak z nenadání zavolala máma, že jako kde jsem a že nechce abych se takhle potulovala po desátý venku.
Tak jsem musela domu, ale jsem ráda, že máma nepřišla na všechno, co jsme tam dělali(nečekejte nic velkýho, ale na pisku jsme si nehráli:D), pořád nemůžu uvěřit, že se to všechno vážně stalo a jak ''dobře'' jsem z toho vyvázla:) (popsala bych to asi takhle:úúúúúúúúúf)
Taky jsem ráda, že jsem se tam potkala s ní, protože tímhle se to mezi náma hodně zlepšilo, taky jsem ráda, že mě pak doprovodila a nenaštvala se na mě ani když jsem zabloudila a začalo pršet a ona si rozbila deštník:)
Totiž v nouzi vážně poznáš přítele, kdo ti pomůže a pro koho je jednodušší se na tebe prostě vykašlat a čekat, že se z toho vyhrabeš sám. Takže L. se projevila, jak se jí každej(ne jenom já) hodí pouze, když potřebuje a nedělá jí problém vozit se po ostatních ke svému prospěchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat