Once upon a time...

Došlo mi, že takhle už to dál nejde, a že už přespříliš dlouho zanedbávám svůj blog. A tak jsem se rozhodla obeznámit vás zase s kousek toho mého všedního života:P.

V posledních pár dnech jsem byla bud ve stresu anebo jsem brečela. Věc se má tak, že se uzavíral školní rok(jak jste si jistě všimli:D) a já se vážně asi poprvé v životě opravdu učila na zkoušky. Každý den jsem se vrátila asi v 6 ze školy a šla se učit až do půlnoci. Písemky jsme dopsali v pátek, kdy jsem dodělala ústní zkoušku z němčiny a tak nám oficiálně skoro začali prázdniny. Jenže já to samozřejmě obrečela, protože jsem neuvěřitelně přecitlivělá, a protože mě naštvala učitelka na fráninu, protože mi řekla, že mi dá reparát... Seděla jsem asi půlhodiny na autobusovym nádraží a vyplakávala se V. na rameno. Je to vážně trapas, když sedíte na schodech na náměstí, knouráte, brečíte a všichni na vás čuměj..:D Jinak jak jsem uspěla z ostatních předmětů se dozvím zítra v 9 hodin a oznámím vám to, samozřejmě:P.

Takže, jak jste jistě uhodli, od pátku slavíme! V pátek jsem byla v Carré s V. J. a S.. A jak mi říkaly, takhle jsem to tam ještě nezažila. Naprosto celé město se snažilo narvat do čtyř prtavých uliček a oslavit konec školního roku a začátek prázdnin. Dostat se z jednoho baru do druhého bylo prakticky nemožné.

A ze soboty na neděli jsem byla u E., která pořádala takovou hmm.., jak bych to nazvala, párty. Šli jsme do skateparku, kde jsme potkali další 3 lidi a pak tak.. slavili:D. Nejvíc se asi odrovnal N. , který vyzvracel všechno, co předtím snědl u E. a pak tam chodil a stěžoval si, že má hlad.

Další podrobnosti si nepamatuju. protže jsem to taky prehnala:P. 

Takže zítra, pokud to se mnou nesekne, vám oznámím, jestli jsem uspěla nebo ne, a jestli propadnu nebo ne.